Duben 2008
Tohle mě zaujmulo
5. dubna 2008 v 18:09 | Pan's LabyrinthDnes bych chtěl mluvit o filmu, který není úplně klasickým hororem a myslím, že právě proto je výjimečným a stojí za pozornost. Jedná se v podstatě o jakousi hororovou pohádku, která je vyprávěna na pozadí krutostí, které se děly během 2. světové války ve Španělsku za vlády Francisca Franca v roce 1944. Zajímavá kombinace v ještě zajímavějším provedení. 
| El Laberinto del Fauno, Mexiko, Španělsko, USA, 2006 Režie: Guillermo del Toro Scénář: Guillermo del Toro Hrají: Ivana Baquero (Ofelia) Sergi López (kapitán Vidal) Maribel Verdú (Mercedes) Doug Jones (Faun / Požírač) Ariadna Gil (Carmen Vidal) |
Nečekejte angličtinu, i když jste na ni v poslední době u del Tora možná zvyklí. Nečekejte ani Rona Pearlmana, i když také na něj jste u del Tora zvyklí. Vůbec nečekejte nějaké známé herce, protože tu prostě nejsou. Tenhle film je kompletně ve španělštině, del Toro tak začínal, vždyť je Mexičan, a jediný Američan je tu Doug Jones, jehož obličej však pod maskou Fauna nebo bledého požírače příliš neuvidíme. Mimochodem Jones je také Abe Sapien z del Torova Hellboye.
Tak jsme si řekli, co v tomhle filmu nenajdeme, ale pojďme se podívat na to, co tu najdeme. Skvěle promísený příběh. Máme dvě ingredience, válku, svět, který je vlastně tím hororovým, zde se dějí ty ošklivé věci, a pak fantastický svět, u kterého si až do konce nejste jisti, jestli je vlastně špatný nebo ne. Najdeme tu také skvělé postavy, hlavně v podobě těch fantastických, ať už právě Faun nebo požírač dětí, ale také fašistického kapitána, ženu z odboje. A uprostřed toho stojí dívka, která pátrá po své minulosti ve fantastickém světě, kam by se chtěla vrátit. Ofélie, jmenuje se, a právě ona vejde do Faunova labyrintu.
Ofélie je dcerou ženy, která se stala manželkou onoho fašistického kapitána, který se kdesi v lesích Španělska snaží potlačit povstalce. Oféliina matka je těhotná a má kapitánovi Vidalovi porodit syna, proto se i s Ofélií obě stěhují na statek, kde má kapitán se svými vojáky základnu a odkud se snaží povstalce dostat. A právě příjezdem na statek začíná i Oféliino fantaskní dobrodružství. Dvě prolínající se roviny jsou skutečně v úžasném kontrastu, kdy na jedné straně je drsný a dramatický svět války a násilí a na druhé poetický až hororový svět labyrintu.
Ofélie je skutečnou dívkou s dětskými rozmary, které se projeví hlavně ve scéně, kdy nesmí nic jíst, protože jinak po ní půjde onen bledý s očima v dlaních. Tato scéna je skutečně jednou z vrcholů celého filmu. Ale jinak je Ofélie onou nevinnou, která musí snášet různá příkoří a že jich za krátký pobyt na statku svého otčíma prožívá mnoho.
Guillermo del Toro je poměrně známý svým zobrazováním násilí a ani v tomhle filmu se tomu nevyhnul. Ano, jedná se částečně o pohádku, ale jsou zde scény, které do dětských pohádek nepatří. Alespoň ne do těch současných. Skvěle by se však vyjímaly v původních pohádkách, které se tradovaly ústní lidovou slovesností a ze všeho nejvíce připomínaly právě hororové příběhy.
Přesto, že je Faunův labyrint poměrně drsný, jsou zde pohádkové momenty skutečně nádherné a del Toro ukazuje, že podobný žánr je mu skutečně vlastní. Moderní hororová pohádka se vším všudy. Faun? Je to záporná nebo kladná postava? Nebudete vědět až do konce. Ale je opravdu úchvatný. Podobně jako požírač. Ve filmu má prostor pouze na pár minutek, ale i přesto vám jeho výstup zůstane v mysli na dlouho. A myslím, že se sami budete s Ofélií bát o život.
Poměrně drsný je i příběh vojáků a povstalců, kdy několik scén vám utkví v paměti na dlouho - rozbití hlavy jednoho povstalce, rozříznutí úst kapitána Vidala anebo závěr, který je prostě úchvatný a ve své poetice a patetičnosti i nádherný.
Faunův labyrint jsem viděl již před několika měsíci, ale přesto ve mně zanechal tak silný zážitek, že si jeho pasáže vybavuji dokonale i nyní, když píši tuto recenzi. U hororových filmů se mi to příliš často nestává, a tak si myslím, že tato hororová pohádka je i tím výjimečná. Pokud tedy nejste pouze na plytké vyvražďovačky, zkuste Labyrint. Myslím, že by se vám mohl zalíbit. http://necronomicon.mfantasy.cz/clanky/faunuv-labyrint.html
tohle mě také zaujmulo
5. dubna 2008 v 18:05 | Pan's LabyrinthEl Laberinto del Fauno - Faunův Labyrint
Již delší dobu chci o Faunově labyrintu napsat článek. Stále jsem ho ale odkládal, protože jsem si pořád nebyl jistý, zda-li vůbec dokážu najít vhodná slova a popsat své pocity z tohoto filmu. Zanechal ve mě spoustu dojmů, a i když nepatřím mezi slabší povahy, tak jsem na dramatický a zároveň dojemný konec doslova "zíral s otevřenou pusou". Film natočil v roce 2006 mexický režisér Guillermo del Toro a žánrově se dá zařadil někam mezi válečné drama a fantasy s pár prvky klasické pohádky. Už tato kombinace napovídá, že se nebude jednat o žádný snímek pro slabé povahy. Ve filmu je fantastickým způsobem ukázán kontrast mezi brutalitou španělských fašistických vojáků a zasněnou dvanáctiletou dívkou, která se touží stát princeznou.
Bylo nebylo, v Podzemním Království,
kde neznali lež a bolest, žila jedna princezna,
která toužila po lidském světě.
Po modré obloze, po jemném vánku a slunečním světle.
Jednoho dne oklamala její stráže a utekla.
Ale venku ji světlo oslepilo, a vymazalo jí všechny vzpomínky, které měla.
Zapomněla, kdo je a odkud je.Tělem jí prošel chlad, nevolnost a bolest.
A potom zahynula.
Ale její otec král, byl přesvědčený, že se její duše jednou vrátí,
v jiném těle, na jiném místě a v jiný čas.
A tak na ni čeká, dokud nevypustí poslední dech,
dokud se svět nepřestane točit.
kde neznali lež a bolest, žila jedna princezna,
která toužila po lidském světě.
Po modré obloze, po jemném vánku a slunečním světle.
Jednoho dne oklamala její stráže a utekla.
Ale venku ji světlo oslepilo, a vymazalo jí všechny vzpomínky, které měla.
Zapomněla, kdo je a odkud je.Tělem jí prošel chlad, nevolnost a bolest.
A potom zahynula.
Ale její otec král, byl přesvědčený, že se její duše jednou vrátí,
v jiném těle, na jiném místě a v jiný čas.
A tak na ni čeká, dokud nevypustí poslední dech,
dokud se svět nepřestane točit.
Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie přijíždí se svou těhotnou matkou někam do hor na severu Španělska, kde její nevlastní otec, fašistický důstojník, bojuje proti hrstce partyzánů. Prolog nám napoví, o čem bude hlavní dějová linie. Na pozadí se odehrává boj vojáků proti partyzánům, a také osobní souboj dcery s nevlastním otcem. Jediné po čem ten touží, je mít syna, nehledě na zdraví své ženy či potřeby mladé dívky. Tu zavede víla právě do labyrintu, kde potká starého fauna. Ten v ní pozná převtělenou princeznu a zadá ji 3 těžké úkoly, po jejichž splnění se bude moci vrátit zpět do svého království.
V prvním úkolu musí zabít obří ropuchu, která vysává život z kouzelného stromu. Vydá se do jakéhosi tunelu, plného bahna a brouků, zabít ropuchu a donést zpět starobylý klíč. V druhém úkolu musí projít skrytou chodbou až do místnosti, najít druhý předmět, aniž by probudila monstrum, které tam dřímá. Mezitím Kapitán, její nevlastní otec odhalí ve své posádce zrádce, takže dívčino dobrodružství je prostříháno záběry na brutální výslech a mučení vězňů.
Poslední úkol je pro Ofélii taková finální zkouška. Musí obětovat sama sebe, aby zachránila svého nově narozeného bratra. Novorozeně unese, a odnáší faunovi do labyrintu. Jenže tam ji dohoní Kapitán, její nevlastní otec... Svého syna si vezme zpět a dívku zastřelí. Ta už má pak volnou cestu zpět ke svému otci, jako PrinceznaPodzemníhokrálovství.
Určitě se na film podívejte, já už Vám víc neřeknu. Stojí za to. Nejlépe v originálním znění s titulkama.